Ne všechno smrtí končí - Samantha/Jack 1. část

24. srpna 2010 v 19:30 | Pavllinka, Meredith |  Ne všechno smrtí končí - Samantha/Jack
Ne všechno smrtí končí - S/J 1. část



Samantha byla v laboratoři a zkoumala nové prvky objevené na planetě P3X 984. V tom se ozvalo klepání na dveře a potom vešel mladý vojín. Přistoupil k Sam a spustil.
"Plukovníku, posílá pro vás generál Landry," oznámil a vypoklonkoval se zase pryč. Sam odložila propisku a opatrně zajistila radioaktivní prvky a vydala se za generálem.
"Dobrý den, poslal jste pro mě?" řekla a vybídla ho, aby ji sdělil důvod.
"Posaďte se, plukovníku," řekl Landry a ukázal na židli před ním.
"Děkuji," řekla Sam a nervózně se posadila. Landry se nadechl a začal.
"Dnes ráno…" volil správná slova. "Dnes ráno generál Hammond…" Landry se podíval na Sam a doufal, že to pochopila, protože to nechtěl říkat.
Sam to pochopila. Zmateně se podívala po kanceláři, jako by zde byla poprvé. Stoupla si, došla ke dveřím, otočila se a znovu se podívala na Landryho.
"Už to… už to ví?" zeptala se a přesně nevěděla, koho tím myslí. Landry zavrtěl hlavou.
"Chtěl jsem, abyste to věděla jako první," řekl a stoupl si také. Sam jen kývla hlavou a odešla.

Na chvíli se ještě vrátila do kanceláře. "Kdy a kde bude pohřeb?" zeptala se.
"V DC. Ve středu," odpověděl Landry. Sam jen přikývla a vydala se pryč.
Do své kanceláře došla už v slzách. Zhroutila se do křesla a natáhla se po telefonu. Musela s ním mluvit. Nekontaktovala ho už rok a půl, ač jí strašně chyběl. Teď ho ale potřebovala slyšet jako nikdy dřív. Vytočila číslo a nechala telefon vyzvánět.
"O'Neill," ozvalo se v telefonu.
"Tady Carterová, pane," hlesla Sam do telefonu.
"Sam" vydechl Jack. Její hlas neslyšel tak dlouho. Ani nevěděl, že se Sam vrátila z Atlantidy. Ale když mu teď volala, bylo mu jasné, že už se doslechla o Hammondovi. "Vy už jste se asi dozvěděla o generálu Hammondovi."


"Ano, teď mi to řekl generál Landry," rozzvlykala se naplno.
"Bože, Sam. Mám přijet? Sednu tu na vládní letadlo a za dvě hodiny jsem tam," navrhl Jack, když jsi slyšel plakat.
Tak moc si přála říct ano. Tak moc chtěla, aby ji sevřel v náručí. Ale nakonec z ní vylezla záporná odpověď. "Generál bude mít pohřeb za tři dny v DC. Zablokuju si letenku a večer budu v DC."

"Máte kde bydlet ?" zeptal se Jack.
"Teď takhle na rychlo už asi neseženu, zeptám se nějakých přátel, jestli o něčem neví," řekla Sam a až teď
si uvědomila, kam Jack mířil.
"Můžete bydlet u mě, místa tady mám dost a bydlím sám," řekl Jack a čekal na její odpověď. Sam věděla, že je blbost ptát se kamarádů, které tam nemá. Proto souhlasila.
"Dobře, počkám na vás na letišti. Těším se," řekl Jack a Sam se nadechla.
"Děkuji, pane," odpověděla a zavěsila. Jackovi bylo divné, proč mu říká "pane".

Sam si vytáhla kufr a začala balit. Z jednoho kufru se najednou stalo pět. Sedla si na jeden z nich a položila si hlavu do dlaní.
"Ach bože," řekla nahlas a pálily ji oči od slz. Podívala se do stropu a stoupla si. Zavolala si vojína, aby ji pomohl s kufry a následně ji dovezl na letiště.
Nastoupila do letadla a schoulila se do klubíčka. Bylo ji smutno, ale zároveň cítila ještě něco jiného, něco, co se nedalo ani popsat.
Dívala se ven z okna a přemýšlela. Zněl tak jinak, tak ztrápeně, unaveně.. Sam se přistihla, že myslí na Jacka. Zatřásla hlavou, jako kdyby ji to mělo pomoct, ale nepomohlo. Ne do té doby, než stála na letišti JFK v DC a vyhlížela jednoho jediného muže.
"Rád vás vidím," ozvalo se za ní. Leknutím nadskočila, připravena začít se bránit. Když však její mozek zpracoval informace a ona si uvědomila, že za ní stojí generál Jack O'Neill, uklidnila se. Otočila se na něj a pokusila se promluvit. "Já vás také, pane," usmála se unaveně, byla ráda, že ji nezradil hlas.
Jack jí položil ruku na rameno. Nebyl daleko od toho ji obejmout, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. "Vím, že bych to říkat neměl, ale vypadáte děsně, Sam." Prohlédl si její rozmazanou řasenku, unavený a ztrápený obličej, rozcuchané vlasy.

Sam si jen povzdechla. "Přehlídku krásy bych teď asi nevyhrála," poznamenala.
"Pojďte už radši, u mě si odpočinete a naberete nové síly. Pak pojedeme navštívit rodinu generála Hammonda." Jack ji něžně uchopil za paži, vzal jí kufr a spolu s ní se začal proplétat davem v letištní hale.
Když společně nastoupili do vládní limuzíny a ta se rozjela, Sam už déle nevydržela být vzhůru. Oči se jí zavřely a hlava jí klesla na Jackovo rameno. Bylo toho na ni moc.

Jack se na ni podíval a pousmál se. Byl rád, protože si byl jistý, že od doby, co se to dozvěděla, nespala ani hodinu. Po půl hodině cesty limuzína zastavila a Jackovi to rvalo srdce ji vzbudit. Věděl, že by se potom cítila trapně, kdyby ji odnesl v náruči.
"Carterová?" jemně zašeptal a položil ji ruku na rameno. Sam nereagovala.
"Sam," zvýšil hlas a opatrně s ní zatřásl. Sam sebou škubla a pomalu otevřela oči. Když zjistila, že mu celou dobu ležela na rameni, rychlostí blesku se narovnala.
"Promiňte, já jsem… nechtěla… Ale je to poprvé, co jsem se konečně aspoň trochu prospala," řekla Sam omluvným hlasem a promnula si oči.
"Nic se neděje," řekl Jack a vystoupil z limuzíny. Odnesli kufry do domu a Jack ukázal Sam její pokoj.
"Dal jsem si záležet, abyste se tady cítila jako doma," řekl Jack s jeho typickým úsměvem a s otevřenou náručí ukazoval Sam nádhernou postel.
Po večeři si šli sednout do obýváku a Jack rozdělal víno. Seděli vedle sebe na gauči, povídali si o práci, o počasí, přátelích. Dokázali si povídat úplně o všem, ale jednomu tématu se stále vyhýbali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 veve veve | Web | 24. srpna 2010 v 20:02 | Reagovat

nádherné:) už se těším na pokračka:) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.