Ryby

31. srpna 2007 v 18:13 | Pavllinka
Karas obecný je naší původní kaprovitou rybou, která se v mnohém podobá kaprovi. Je to druh obývající teplé stojaté vody často s nedostatkem kyslíku v letním i zimním období. Díky životu v nepříznivých podmínkách je karas nesmírně odolná a životaschopná ryba.
Od kapra se pozná nepřítomností vousků a drsností skřelí. Odtud pochází oblíbená finta starých rybníkářů, kteří předvádí, jak dokáží neomylně a poslepu najít jediného karase ve vaně s kapří násadou. Navíc má karas kratší a klenutější hřbetní ploutev než kapr a o poznání menší ústa. Zbarvení těchto ryb se pohybuje od krásných zlatých ryb z mělkých čistých tůní přes našedle stříbřité jedince z hlubších kalných vod až po malé tmavé karásky z vyhnívajících tůněk.
V rybničních chovech je karas považován za nežádoucí plevelnou rybu, jeho sportovní lov na udici zaujme jen některé nadšené plavačkáře jemností svých záběrů a tak je dnes karas nepříliš atraktivní rybou přežívající všude tam, kde se mu momentálně daří. Takových míst však postupně ubývá. Z některých lokalit ho navíc pomalu vytlačuje zavlečený karas stříbřitý (má větší šupiny, rovnější hřbetní ploutev a stříbrnější zbarvení).
plotice
Rozšíření a výskyt: U nás se s ploticí setkáváme téměř ve všech vodách, s výjimkou horských a podhorských potoků. Původním životním prostředím plotice jsou pomalu tekoucí a stojaté vody v dolních tocích větších řek.
Popis: Plotice obecná je typickým představitelem kaprovitých ryb. Její protáhlé tělo se středně vyklenutým hřbetem je ze stran zploštělé a pokryté velkými pravidelnými šupinami. Hlava je přiměřeně veliká, ústa mají koncové postavení, oko je zejména v horní polovině načervenalé. Hřbet je zbarven tmavě modře až nazelenale, boky jsou stříbřité s modravým leskem, břicho je bílé. Prsní ploutve jsou světle, břišní a řitní výrazně červeně zbarvené, ostatní ploutve jsou šedě zeleno modré. Hřbetní ploutev je umístěna na stejné úrovni se základem břišních ploutví. U samců se v době tření objevuje na hlavě, přední části hřbetu, popřípadě i na ploutvích tzv. třecí vyrážka z bělavých bradavkovitých výrůstků. Plotice se snadno kříží s jinými druhy kaprovitých ryb (např. cejnem velkým, perlínem ostrobřichým, cejnkem malým aj.). Kříženci stojí svou podobou a dalšími znaky mezi rodičovskými druhy.
Biologie: Nejlepší podmínky nachází plotice obecná v pomalu tekoucích či stojatých vodách různého typu. Setkáváme se s ní i v parmovém či lipanovém pásmu. Velmi dobře snáší eutrofizované vody s organickým znečištěním, je středně náročná na obsah kyslíku. Žije v hejnech. V prvních letech života se živí planktonními organismy, v dalších se postupně stále více uplatňují v potravě rostlinné komponenty a detrit. Ve vhodných podmínkách, např. v některých údolních nádržích, vytváří velmi početné populace. Plotici můžeme označit za středně věký druh, dožívající se běžně až 10 let života. Roste značně pomalu a intenzita jejího růstu je určována především potravními podmínkami vodního prostředí. V prvním roce života dorůstá 5-8 cm délky těla, ve druhém roce 8-11 cm, ve třetím roce 12-15 cm, ve čtvrtém roce 14-20 cm, v pátém roce 15-21 cm, v šestém roce 17-26 cm, v sedmém roce 18-27 cm. Největší jedinci dosahují velikosti 40 cm a hmotnosti 1,10 kg. Je to druh s vysokou rozmnožovací schopností, což je také jednou z mnoha příčin jejího všeobecného výskytu. Pohlavně dospívá ve 2-3 letech. V řadě případů byla zjištěna, zejména u samců a v menší míře i u samic, pohlavní dospělost již ve stáří 1 roku. Vytírá se na vodní rostliny, ale i na štěrk v peřejích toků, na kamenný taras, na kořeny a ponořené křoviny. K výtěru dochází v druhé polovině dubna a v květnu, kdy teplota vody dosahuje více než 10 °C. Tření probíhá hromadně v hejnech, vývoj jiker trvá 10-14 dní.
Význam: Plotice obecná patří k nejrozšířenějším a nejpočetnějším druhům ryb v našich vodách.
okoun
Popis: Jeho tělo je vysoké, výška vyklenutí hřbetu značně kolísá podle jednotlivých biotopů. Na klínovité hlavě jsou velké oči, koncová ozubená ústa, skřele jsou ukončeny velkým trnem. Uspořádání a postavení ploutví je typické pro čeleď okounovitých. Na konci první hřbetní ploutve je charakteristická černá skvrna. V postranní čáře, probíhající blízko pod linií hřbetu, bývá 55 - 77 šupin.
Biologie: Okoun říční žije v tekoucích i ve stojatých vodách a je značně přizpůsobivý. Zdržuje se v hejnech a pouze největší jedinci žijí samotářsky. Je velmi žravý. Menší jedinci se živí převážně zooplanktonem a v podstatě vším živým ve vodě, vetší jedinci jsou dravci.Živí se výlučně menšími rybkami, včetně vlastního potomstva. Okoun říční je středně věká ryba, dožívající se 15 - 20 let, průměrný věk je 5 - 7 roků. Roste poměrně pomalu, zejména při přemnožení, kdy má nedostatek potravy. V našich podmínkách dorůstá délky až 510 mm a hmotnosti 4 - 5 kg. Pohlavně dospívá okoun říční v 1. až 3. roce života; s postupujícím věkem převažují v populacích samice nad samci. Třese v dubnu a květnu, někdy i v červnu, při teplotě vody 8 - 20 °C. Vytřené jikry ukládají samice v pásech 1 - 2 m dlouhých na ponořené vodní rostliny, křoviny, větve a kmeny. Na 1 kg hmotnosti samic připadá 80 - 250 tisíc jiker. Vývoj oplozených jiker trvá 14 - 17 dní.
Význam: V našich vodách je okoun říční významným druhem. Ročně se vyloví na udici 60 - 90 tun této ryby, jeho zásoby by však umožňovaly ještě mnohem vyšší výlovek. Okoun říční je oblíbeným objektem sportovního rybolovu.
Rozšíření a výskyt: V našich vodách je obecně rozšířeným druhem. Vyskytuje se v tekoucích vodách od parmového pásma směrem dolů, v různých typech stojatých vod a nádrží, v tůních, odstavných ramenech, jezerech, pískovištích a údolních nádržích.
candat
Popis: Candát obecný je naší největší rybou z čeledi okounovitých. Má protáhlé, zavalitě vřetenovité tělo, pokryté drsnými šupinami. Hlava je klínovitá, oči má velké a sklovité, koncová ústa jsou ozubená. Na konci dolní čelisti vynikají dva velké ostré, tzv.psí zuby, horní čelist zasahuje až za zadní okraj oka. Základní zbarvení těla je šedozelené, na bocích je přítomno 8-12 černohnědých pruhů přecházejících ve skvrny, břicho je bílé. V době tření dostávají zejména samci tmavý nádech zbarvení, na břiše až šedočerný. Na hřbetní a ocasní ploutvi jsou tmavé skvrny uspořádány v podélné řady.
Biologie: Candát obecný je poměrně náročný na čistou vodu, vyhovují mu rozsáhlejší vodní plochy s písčito-hlinitým dnem. Žije v menších hejnech. Je typickým dravcem a na dravý způsob výživy přechází již po dosažení velikosti 30-50 cm. Zasídluje otevřené vody dále od břehu. V našich vodách je středněvěkou rybou, dožívá se 10-15 let roků. Jeho růst je ovlivněn řadou činitelů. V prvním roce dosahuje 10-20 cm, v druhém 15-30 cm, ve třetím 25-35 cm, ve čtvrtém 30-45 cm, v pátém 35-52 cm, v šestém 40-55 cm a v sedmém roce 45-65 cm. Pohlavně dospívají samci ve stáří 2-4 roků a samice ve stáří 3-5 roků. Tření candáta obecného probíhá od dubna až do června v závislosti na teplotě vody, optimum je 8-14°C. Jikry ukládá na kořínky trav a křovin. Samci připravují pro tření hnízda o průměru 40-90 cm. Hnízda jsou plochy, které samec napřed očistí a samice tam potom vytře jikry. Samec toto hnízdo s jikrami hlídá a ploutvemi odvívá sedimentující kal. Vývoj oplozených jiker trvá při teplotě 8-12°C v rozmezí 15 až 35 dnů. Vylíhnutý plůdek přechází velmi brzy na dravý způsob výživy.
Význam: Candát obecný patří mezi naše nejcennější a hospodářsky velmi významné druhy. Je typickým dravcem a proto má významné uplatnění v biologickém boji a využívání přemnožených, méněcenných či nelovených druhů ryb. Jeho maso patří k nejkvalitnějším a nejchutnějším.
Rozšíření a výskyt: Je rozšířen ve vodách celé Evropy. U nás se vyskytuje ve středních a horních úsecích toků, je dominantním druhem pstruhového pásma potoků a řek. O jeho výskytu rozhoduje především teplota, čistota a obsah kyslíku ve vodě. V horských potocích vystupuje velmi vysoko. Ve Vysokých Tatrách se s ním setkáváme v nadmořské výšce okolo 1500 m, na druhé straně se však vyskytuje i v dolních úsecích řek. Vhodné životní podmínky nachází také v úsecích řek pod přehradami. Dovede se přispůsobit i životu v údolních nádržích.
pstruh
Popis: Vřetenovité, svalnaté tělo, přispůsobené životu v proudu, je ze všech stran mírně zploštělé či zaoblené a přechází v klínovitou hlavu, tupě zakončenou. Koncová ústa jsou hluboce rozštěpená, až pod oko. Jak ve tvaru těla, tak i ve zbarvení je pstruh obecný tak variabilní jako žádná naše ryba. Na jedné straně se můžeme setkat s jedinci s vysokým a krátkým tělem, na průřezu oválným či zploštělým, na druhé straně jsou jedinci s tělem protáhlým a nízkým, nebo mají tvar mezi oběma uvedenými extrémy. Ploutve mají klasické umístění, typická je tuková ploutvička. Ocasní ploutev nemá výrazný střední výřez, je většinou ukončena rovně či jen mírně vyhloubena. Hřbet bývá zbarven zelenohnědě, jindy žlutočerně, existují však i další barevné varianty. Břišní část bývá vždy světlejší, s odstíny do žluté či špinavě bílé. Na hřbetě, na bocích i na hřbetní a tukové ploutvičce bývají červené skvrny, které zejména na bocích jsou světle olemovány. Jindy tyto skvrny mohou chybět a nebo mají jiný odstín. Samci pstruha obecného mají delší hlavu než samice, u starších jedinců se objevuje hákovitě zahnutá spodní čelist.
Biologie: Vyhovují mu čisté tekoucí vody s dostatkem kyslíku a pevným dnem. Vyžaduje členité prostředí, úkryty a proudové stíny. Pstruh obecný má výrazné teritoriální chování, trvale obsazuje a brání svůj domovský okrsek, vymezený do značné míry dosahem jeho zraku. Vhodné prostředí nachází i v chladnějších údolních nádržích. Hlavní část jeho potravy tvoří bentické organismy, larvy chrostíků, jepic, pošvatek a další vodní živočichové. Také sbírá hmyz spadlý na vodní hladinu, červy, dešťovky a požírá i jikry vlastní i jiných druhů ryb. Větší jedinci loví též menší rybky a žáby. Ve stojatých vodách tvoří část potravy zooplankton. Pstruh obecný je v našich vodách krátkověkým druhem. V průměru se dožívá 3-5 roků, nejstarší jedinci až 10 let. Jezerní populace žijí o 3-5 roků déle. Jeho růstové vlastnosti jsou velmi dobré, ale jejich uplatnění je závislé na velikosti vodního prostředí a na dalších vlivech. V tekoucích vodách dosahuje v prvním roce délky těla 6-12 cm, v druhém roce 10-16 cm, ve třetím roce 15-23 cm, ve čtvrtém roce 18-27 cm, v pátém roce 20-32 cm. V údolních nádržích je růst pstruha podstatně rychlejší. Úlovky pstruhů o velikosti 60-70 cm a hmotnosti 4-6 kg nejsou ojedinělé. Pohlavně dospívá ve stáří 2-4 roků, samci v průměru o rok dříve než samice. Tření probíhá v říjnu až prosinci, ojediněle se může protáhnout až do ledna. Na tření táhnou pstruzi proti proudu do vyšších úseků toků a do přítoků. Při tahu překonávají skokem stupně až do výšky 1,5 m. Samice vytlouká v pískovitém či štěrkovitém dně miskovitou prohlubeň, kam vytírá jikry. Vývoj oplozených jiker trvá téměř celou zimu, tj. 100-120 dnů.
Význam: Pstruh obecný je hospodářsky významný a produkčně rozhodující druh ve pstruhových vodách.
sumec
Žije v teplých jezerech nebo velkých řekách s mělkým dnem.Je aktivní hlavně v noci, den tráví v úkrytu a vyplouvá k hladině až po setmění. Tření probíhá od května do července. Samec vyhloubí na zarostlé mělčině prohlubeň, do níž samice naklade jikry. Z nich se za 3-10 dní líhne potěr. Samec jej hlídá dokud potěr nespotřebuje živiny ze žloutkového váčku. Potěr se živí planktonem, dospělí sumci loví ryby, obojživelníky, ale také vodní ptactvo a drobné savce
Úhoř říční je ryba noční, dravá a tažná. Má dlouhé hadovité tělo a nepárové ploutve spojené do souvislého lemu. Rozmnožuje se ve velkých hloubkách. Drobounké šupiny jsou uloženy poměrně hluboko v kůži. Zimu tráví zahrabán v bahně. Žábry může uzavřít kožním lemem, proto vydrží dlouho bez vody. To mu pomáhá překonávat různé překážky i po souši. K pohybu mu stačí například navlhlá tráva. Vždycky najde bezpečně nejkratší cestu k vodě. Rozmnožování úhořů Úhoři po dosažení pohlavní zralosti putují do moře, a to daleko do oblasti Sargassového moře, které se rozprostírá mezi Afrikou a Střední Amerikou mezi 20. až 30. stupněm severní šířky a 48. až 65. stupněm západní délky. Zde se rodí nepatrná lístkovitá larva, která se udržuje při povrchu moře. Nesena Golfským proudem pluje k evropským břehům a vniká do všech ústí a říček. Cestou dozrává na drobného úhoře a putuje dále proti proudu až do střední Evropy. samci, kteří jsou daleko menší, zůstávají blízko ústí řek a dospívají tu asi 4 roky, zatímco samice putují dál a dorostou v našich vodách za 8 až 12 let do pěkných rozměrů. Ve vnitrozemí žijí většinou pouze samice, a to až do dospělosti. Přímořské státy loví při ústích řek dospělé úhoře, vydávající se zpátky do moře. Dokud nebyly přehrady, dostávali se malí úhoříci, tzv. monté, proti proudu hluboko do vnitrozemí. Dnes je nutné do těchto míst násadu dovážet. Za syrova je úhoří krev jedovatá. Maso má hodně tuku a je chutné. Hlavně se udí, marinuje nebo konzervuje v oleji. Úhoř patří v našich zemích bezesporu k nejpopulárnějšímu druhu ryby, je ceněn jako objekt sportovního rybolovu, ale i jako nesmírně zajímavý objekt obecně biologicky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.